Že v křesťanstvu lásky a míru teď čas,
jak velí ten z Betléma Kníže?
A požár zlob hříšných že dávno už zhas,
jenž zuřil kdys ve jménu kříže?
Nuž, pravda, teď neteče kacířská krev,
již odbytou máme svou muku;
a neslýchá Šumava sveřepý řev
dnes křižáckých divokých pluků.
Než, přec jen, kdos husita, klamu se chraň!
Vlast kvilnýma zvěstuje rtoma:
Boj vede se dál, jen že jiná je zbraň
a křižáky máme teď doma.
Jich meče jsou péra v ten nynější čas,
jich taktika úskočnost hadů,
v jich brožurách, pamfletech k zvášnění mass
zříš šibenic zchystanou řadu.
A jestli ti nade vše hlas knihy knih
a v Kristu ta svoboda zlatá,
jsi helvet, jsi kacíř; tvá víra je hřích,
je bludařství, vzpoura, – buď klata!
Kdys do mrákot Boží to zvolala moc:
Buď světlo, nechť plane, nechť svítí!
Však křižáků heslem je: V lidstvu buď noc;
jen tam hvězdy naše se třpytí!
A vskutku se tmí, ty, můj Bože, to suď.
Má ušlapat pravdu duch vzdorný? –
Ty, tábore kalicha, na stráži buď!
Buď bdělý! Buď věrný! Buď svorný!