Dnes slyšíme-li, co vše hlásá nám zjev té zdobné svatyně: tu srdce pláče nám i jásá v té slavnostní dnes hodině;
a slza, jež z oka nám kane, a žár, co tam v duši nám plane: to vše jest dík, to vše jest dík, jak dobrý, jak věrný Jsi, Pane!
Kdo sionských těch chrámů dávných by rozlítostněn nevzpomněl, z nichž ku národu za dob slavných hlas pravdy boží lkal i hřměl;
těch bývalých kalicha hradů, z nichž přes světa šalby a zradu ten z Judy rek, ten z Judy rek tak potíral satana vládu.
V těch stárnoucímu vůkol světu žár nový, Boží plamenil; v těch k nejkrasšímu ducha vzletu se národ Husův posvětil;
v těch ve svatém pro pravdu boji zněl slib mezi Siona voji: My trpět chcem, my zemřít chcem; však Kristus nám za škody stojí.
A jak jsme zchudli, jak jsme klesli; ó Bože, jak jsi snížil nás, když bělohorské hrůzy nesly po vlasti nám jen smrt a žas;
když po zemích širého světa rozptýlená vyhnanců četa už lkala jen, už lkala jen: Snad na vždy po Sionu veta! –
Ty sbory, jenž zde kdysi kvetly, ty děje víry nadšené, to vše nám hněvy věků smetly a vyvrátily z kořene.
A síňce Beránkovy svatby, ty chrámové kalicha hradby, ty zloupily, ty zbořily nám nepřátel vzteky a klatby.
A dnes, když zříme, co vše hlásá nám zjev té zdobné svatyně, tu srdce pláče nám i jásá v té slavnostní dnes hodině.
A slza, jež z oka nám kane, a žár, co tam v duši nám plane: to vše jest dík, to vše jest dík, jak dobrý, jak věrný Jsi, Pane!
Ten lid, jenž snášel osud psance, zas k arše smlouvy pospíchá; zas vstaly za dob tolerance ze ssutin hrady kalicha.
A v zemské ty strasti a klamy nám druhého století chrámy tu mluví zvěst, tu mluví zvěst: Kdo proti vám, Bůh když je s vámi!
Zas vstali Boží bojovníci, jenž, byť je národ nechtěl znát, přec našli otců palcát tlící, ten: Kristus musí kralovat!
Zas po církvi, druhdy tak štvané, slib mužný, slib posvátný plane: My chceme být, my budeme jen Tvým lidem, Bože a Pane!
A tak i ty mluv v svatém plesu, ó církvi Páně Kloboucká, jíž jménem Božím pozdrav nesu a blahopřání sionská.
I tvé otce poroba hnětla, i tys jako ze ssutin zkvetla! Nuž buď i ty, ó buď i ty lid Písma, lid Kristův, lid světla.
Zde skládej jen na srdce Páně svou všecku strast a tíž a hřích; zde posvěcuj své víry zbraně i ty, i dítky dítek tvých!
A léta nechť plynou a minou, kéž touhy zde v jednu vždy splynou: V ten věčný chrám, v ten věčný chrám, tam triumf a koruny kynou!
Cookies on Poetry Cove