Tak zhasl v tmách! – Jeho tužby a přání
těm se jen smáli jak blouznivým snům;
ba, ještě v posledním smrtelném lkání
terčem byl potupy bezcitným rtům.
Ale již z hoře a z bojů a prací
Boží rek kříže co vítěz se vrací
do věčné slávy, v svůj otcovský dům.
Družina miláčků zamlkle, tiše
v dál hledí v pohnutí velikých chvil;
pak ale Kristu jdou vydobyt říše. –
Jací to rekové nezdolných sil!
Co jsou jim strasti? Co smrt nebo žití?
V sirobu, v žalář a v muka jim svítí
útěchou zářivou nebeský cíl. –
Rozumíš, srdce? – Kdo v Boží kde zbroji
hledíš boj víry vždy statečně vést,
nezoufej pod křížem! Neklesej v boji!
Vzdoruj, když nepravost zdvihá svou pěst!
Z muk srdcí zkoušených, s Golgat a hranic
volá to: Nehynem pro nic a za nic;
světlo a vítězství, cíl našich cest!