Pod sluncem vedl slavné boje
tak mnohý statný rek
a bohatýry, reky svoje
ty mívá každý věk.
Však není, kdo by nad svět chudý
moh tak nás povznésti,
jak onen svatý heros z Judy,
ten muž bolestí.
Kdo zápasil s tak čistou zbraní
pro pravdu kdy jak On?
Kdo tolik rozsel požehnání
od jeslí až v svůj skon?
Kdo čest a dík a chvály vroucí
měl spíše nalézti?
A jakou zášť snes srdce vroucí
ten muž bolestí!
Jak zhyzdili, jak utýrali
ten Jeho majestát!
Jak psance svého krále štvali
a nechtěli ho znát.
Jen trní na skráň bohatýra
znal nevděk uplésti,
až udolán na kříži zmírá
ten muž bolestí!
Ó ty, jejž dojal Rek ten svatý,
jak nemáš zaúpět,
když ducha jeho na Golgaty
až podnes vleče svět?
Vždyť nic tak teskný lidstvu osud,
zla tolik nevěstí,
jak to, že pohrdán je dosud
ten muž bolestí!
Než, byť i nevděk zatvrzelý
jej dál tu křižoval,
my stavmež světa Spasiteli
v svých srdcích pomník chval.
Však jednou slavně sobě stezku
vším vzdorem proklestí,
až k soudu přijde v slávy blesku
ten muž bolestí!