Když v světě tomto tklivá, vážná chvíle tu ovane kde zbožnou rodinu, že musí tato svoje dítky milé snad vysílati v dálnou cizinu,
tu rodičův a přátel všecky city, tu věrné jejich lásky plápol skrytý – on vyšlehne rád v té modlitby plam: Ó miláčci naši, Bůh požehnej vám!
A, dítky drahé, tak i nám jest nyní. Vy nejdete sic v dalný cizí kraj, než, od té hodiny dnes ve svatyni, již dětství útlého vám končí máj
a v budoucnosť, ať v štěstí nebo v pláči, se máte bráť co Krista vyznavači; a proto ten den dnes, ten sbor zde, ten chrám vám na cestu volá: Bůh požehnej vám!
Ti vaši otcové k vám věrně lnoucí, již dochovali vás až doposud, – ty matky, které pro vás v lásce vroucí tak mnohou nesly starosť, mnohý trud, –
jich oko dojato dnes na vás zírá a z hloubi srdce prosí jejich víra: Ó zkvétejte ku cti a radosti nám a v blahu i v žalu Bůh požehnej vám!
Ti přátelé, již vás co nemluvňátka kdys nesli ke křtu v síňce svatyně, – ty školy, jež jak starostlivá matka vás odchovať chtí nebes otčině, –
ba, každý, kdož to věrně s vámi míní, on přeje, prosí tu dnes ve svatyni: Pouť vážná již nastává, konec je hrám, ó poutníci mladí, Bůh požehnej vám!
Tak v pohnutí dnes, dcery, syni drazí, vás obklopuje naší církve sbor a vzdech svůj za vás, nadějné své mlází, vysílá k říši Božích věčných hor.
Svým časem klesnou bojovníci staří, nuž, braňte vy co zápasníci jaří tu kalicha pravdu, náš drahokam, a v boji tom svatém Bůh požehnej vám!
Tak modlíme se za vás, moji milí, toť lásky dar pro další život váš; jsme smrtelní, jsme hříšní, mdlé jen síly a proto v Boží dáváme vás stráž.
Než, také vy na cíl svůj pamatujte! Své srdce Pánu dejte! V pravdě stůjte! Vás nesveď ni Řím ani nevěry klam! Vy věrni vždy buďte! Bůh požehnej vám!
Cookies on Poetry Cove