Kde burácel orkán těch běd a těch hrůz,
jak stalo se nám, jejichž otcem je Hus,
tam teskno, tam do zpěvu není.
Až zkvete-li v máj, co nám udupal hněv,
pak z tábora našeho zahučí zpěv
jak Žižkova chorálu hřmění.
Dnes, v době, již otrávil nevěry dech,
v dnech smutku, kdy syn země Husovy, Čech,
se duchem dal do římských služeb, –
tu ty, kdo jsi doposud husitský kov,
slyš prostých jen několik ze srdce slov,
slyš několik stesků a tužeb.