Jen číše vody studené,
jen malá laskavost,
jež z Božího vytryskla pramene –
a jak vzácný to dar a skvost!
Kdes osiřelé dítě zříš,
je v světě tak ztraceno;
ty pokyneš vlídně, ty promluvíš
a ono – je blaženo.
Tu Lazara snad potkáváš,
zjev bídy a tichých muk;
ty s almužnou dobré slovo mu dáš
a jemu jak z nebe to zvuk.
Tam jeden těžký nese kříž,
zde druhý již v hřích by se dal;
ty varuješ věrně, ty potěšíš
a jim jsi se anjelem stal.
Chceš žehrat tedy na osud,
že příliš tě postavil v stín?
Snad tesklíš, že příliš jsi sláb a chud,
bys veliký vykonal čin?
Jen číši vody studené –
Ó podej ji soucitně;
a kdys ti to Pán tvůj vzpomene
a řekne: To's učinil mně.