Hrstka země jen,
až hrob nám budou stlát,
a poutník unaven
si sladce bude spát.
Ať v bojů vichřici
se třese vůkol zem,
my pak v té ložnici
se leda usmějem.
Hrstka země jen
ta jednou postačí
a ztichne bolu sten
a bude po pláči.
A lidské zášti jed
a falše mrzká líc
a hřích a osten běd
už nezabolí víc.
Hrstka země jen
a přátel zalkání
a ať kdo štván či ctěn,
pak budem srovnáni.
l cáry Lazarů,
i skvostných hávů nach,
smrt změní bez svárů
vše v livraj stejnou, – v prach.
Hrstka země jen,
až srdce dobije,
a krasších světů sen
nám duši ovije.
Pak v naše zátiší
se ozve Pán Bůh náš
a ty, můj Ježíši,
nás k sobě zavoláš!