Tak vesel kraj náš nad bohatou sklizní, tak volno po letech nám tesklivých, kdo odměnil tak blahodatnou přízní pot dělníků, vzdech srdcí zemdlených?
To jeden anděl z nebeského ráje zavítal s májem v tyto žírné kraje. On krokem tichým po polích nám kráčel a kde jen spatřil truchlit obličej
a kde jen jakou tvář pláč bídy smáčel, on pěl: Bůh ještě živ, Ó nezoufej! Tvých nadějí a tužeb zvadlé růže – Král králů hojně nahradit to může.
Ten z nebe host – on brzy blahé světlo a brzy déšť zas po nivách nám lil; když strom a osení nám skvostně kvetlo, to jeho dech, to jeho úsměv byl.
Tak dílo svoje konal bez ustání, až dozrálo tak hojné požehnání. Ó duchu lidský, jemuž pravdy záře se v slunci Kristu dávno zaskvěla,
jak ty bys neznal toho hosta tváře, jak ty bys neznal toho anděla? Vždyť jej chceš zřít i na smrtelném loži, vždyť on – – toť milosrdná láska Boží!
A teď, když kosa ženců odpočívá i na statku, i v chatě podruha, ten anděl toužně po sborech se dívá, on hledá – hledá sobě soudruha;
to lásku lidskou zas, jež v svatém vznětu lék Kristův nést má sobeckému světu. Ó najde ji? Ó najde duše řkoucí: Tak hojně ráčils, Bože, požehnat;
i my, tvá čeleď, u vděčnosti vroucí chcem slitovně se k bědám blížních znát; chcem odpouštět si, v čem kde ukřivděno, chcem těšit ty, jichž srdce rozbolněno?
Chcem rádi na oltář své šarty klásti, když jde, Ó Pane, o zdar věcí tvých; když prosí o to potřeby a strasti těch našich škol a sborů sionských?
Chcem dokázat v té době nevěřící, že jsme a budem Krista učedníci? Ó Bože, dej, ať hojí sterou bídu, ti andělé dva v našem pomezí;
kéž láska tvá i láska tvého lidu vždy slavněji v tom světě vítězí, až jednou dozrá život i ta země a půjde ke žni věčné lidské plémě!
Cookies on Poetry Cove