Proud dějin hučí nad hrobkami věků, v tom hukotu jak divný to však zvuk? Jak jásot zní to vítězících reků a hned zas jako výkřik hrozných muk.
Ó, Říme, slyšíš? Nechvěje se v leku tvé svědomí a tvého srdce tluk? To pláčem Bohu veliký žalm díků my děti tebou zbitých mučedníků.
Ať žijem tam, kde Hugenotů hoře kdys zřely Cevenny a La Rochelle, neb tam, kde klesl Čech na Bílé Hoře neb tam, kde Alba vraždit poroučel;
ať dělí si nás hory, doly, moře, duch jeden v nás! A ten se rozzvučel i v pláč i v plesání, ó bratří, s vámi, jenž máte v Alpách valdenské své chrámy.
My vzpomínáme, jak jste krev svou lili pro heslo: Kristus spása jediná, jak vraždili vás, jak vše pustošili kat Pianezza, pochop Catinat,
až z hory Balsile slavné Thermopyly vám Arnaud učinil, váš hrdina. Pán slitoval se, zhojil sterou ránu, dnes znak váš stkví se u bran Vatikánu!
Ó jestli kdo, ty alpský Izraeli, tvým útrapám a bojům rozumí a jestli pro tebe kdo má cit vřelý, je jistě to lid Husův, jsme to my.
Vždyť my z ran ještě horších krváceli, nás stihly strašlivější pohromy. Nuž, přijmi pro ty svaté mocné svazky hold úcty naší, pozdrav naší lásky.
V té zemi Písma, jejíž žírné lány již Valdo viděl, jenž i v hrob tu kles, v níž mnohý z vašich kdys co pikhart štvaný si útočiště vlídné vynalez,
v níž České Bratry za dnů Rokycany tak potěšil váš Štěpán velekněz, tam za vás modlí se, tam s vámi světí váš svátek českých mučedníků děti.
Bůh s tebou, pluku Kristův za Adrií! Buď věren vždy jak tvoji předci kdys! Kéž mečem Ducha zmůžeš Itálii! Kéž nikdy více nekrvácel bys!
I Řím kéž jednou pod blesky se svíjí tvé víry: Lucet lux in tenebris! Tak vy i my jen v před i ctí i hanou! A kdys u trůnu Páně na shledanou!
Cookies on Poetry Cove