Otec zemřel! – Pojďtež všickni věrní
nástupcové jeho svatých stop,
bychom v žalu leb tu slávonosnou
uložili v chudý, temný hrob.
Tělo mizí – branná hradba vlasti,
mocný duch však bude věčně stát,
z nás pak každý strážcem toho ducha
svatých jeho práv chce hájit rád.
Toho ducha byl jsi zkřisitelem,
hlasatelem jeho věčných práv,
jeho budičem v životě celém –
na západě nevyhyne Sláv.
Nad hrobky se věčnosť otevírá,
a věčnosť je všehomíra stan:
„Ještě žijem!“ nad hroby zapějme,
„duchu Českému je život dán!“
Pochovejme předrahé ostatky,
zasypme je žalem velikým,
a co věrné děti vlasti – matky,
žijme jí vždy slovem, činem svým.
Sladce spěte, slávonosné skráně,
bude žít, zač pot se ronil z Vás!
Vás ověnčí věčná milosť Páně,
ježto slyší živý lidu hlas.
Tělo mizí, branná hradba vlasti,
mocný duch ten bude věčně stát,
z nás jsa každý strážcem toho ducha
svatých jeho práv chce hájit rád.