Šum miluji, jímž vánek zahovoří,
květ, který na pažitě z jara zkvítá,
zpěv, s kterým skřivan k nebi lítá,
van větru, jenž se v ráji Bohu koří.
Ctím dláto, z kamene jež divy tvoří,
ctím ducha, který hvězdy nebes čítá,
a chápu ruch, jenž srdcem naším zmítá,
když nadšený verš láskou, krásou hoří...
Ctím, miluji vás duší svojí celou,
ctím nade vše však ruku mozolnatou
a těžkou prací ztvrdlou, ochořelou,
neb ona peruť vaši sílí k letu,
a vzdělávajíc dědů půdu svatou,
chléb dává bojovníkům za osvětu –