Ton písně vyzněl naposledy A duchem táh se v ozvěnu, Cit matný vzňal se k plamenu A úsměvem si hrál ret bledý;
Zrak v rysech anděla se topil, Byl květem každý ňader tep, Dech voněl jako jarní step, Již zlatou rosou východ skropil.
Duch zadumal se v píseň krásnou, Na drahou zíral postavu, Jak lodník na svit přístavu, Kdy mrakem hvězdy nad ním zhasnou,
Tak dumal, spásu četl v oku, Jež v průvod písně mluvilo, V něm blaho s bolem sídlilo, Jenž nebyl ostřen do útoku;
Byl jemný tak a v soucit více Jak struna lýry naladěn, Kdy ne dlaň věštce, vánek jen, Co sletěl s křídla holubice,
Se opře v ni a na ton zladí, Tak jemný bol jak dívky dech, Kdy v šero napne touhou slech, Jak v rosné trávě stopa hadí,
Kdy nesehnut klas ni list pýru, A nesetřen se chvěje pel, Tak jemný, jak by říci chtěl: Jsem duši věčného znak smíru,
Jsem písku sahar palma stínu, Jsem oblak bouře přestálé, Jsem kapradě keř na skále I děcka úsměv matce v klínu,
Jsem boha výzvuk porozkvetlý A nejsem bolem! – Mluvil tak Ten vábný zjev a do oblak Se nes jak anděl ráje světlý,
Jen úsměv poslední lét dolů. Zda maně révou v chýžku vpad, By nad štěstím se usmál snad, Či chtěl, by duch tam vešel spolu? –
Ret šeptal: Irma Ty si byla, Jež do oblaků mizí tam A v azur spěje k výšinám. – O, duchu lásky, hvězdo milá,
Ty květe rajský, perlo ráje! Mně krásnou písní dopověz! – V dol šerý bílý den se svez A peruť noci sedla v háje
Stín, nachem porozkvet sklon nebe, Lem zlatý měla každá z hor, Snil pod červánky temný bor A zrcadlo míť, vlna sebe
By nepoznala v něm, tak brotí Se rděla hlať a rosy třpyt Se rubínem chvěl v kalich skryt, List každý demanty se potí
A lupen révy ruměn třese Na hladkou tvář a čela běl – Zrak zvědav za ním v chýžku zřel – Ret na bílé se šíji věse
Spí růžný sen, sen svého blaha A ňadra houpají si zlatý vlas, Jenž za roucho se na ně střás, Že ono haliť je se zdráhá;
Kým plněn sen, jej v pocel vine A on s tím na rtech úsměvem Za jakým nese duši snem? Zdaž o Irmě, jak smavá hyne? –
To můj byl sen, to sen byl krásný! A chudě zapěl chudší ret, Že bolů trpěl bezpočet, Že písní jen byl básník šťastný!
Cookies on Poetry Cove