Pod oknem ptáci skřehlí v davu,
po zrnku každý pohlíží
a zimou klopí malou hlavu,
by nekles’ hladu pod tíží.
Své srdce jaré bych vám hodil,
by bylo vaší potravou,
a tím se vlády osvobodil,
jež sídlí mojí nad hlavou.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.