Tak světovládná Slávie stojí! Oceánové se pění pode trůnem Panujícým věčně, a nízce hrdé Družky se koří před vládkyní:
Tak vysoký pne vzhůru se Radošť! Kryje v oblacých hlavu svou starožitnou, Kryje ve střevách země základy své: Tak panuje důstojný horám.
Sláva ti, Mocný! Aj tobě hrdý Patu líbá skroušeně Karpat, a valné Sudetů skrývá se řadí za tebou; Laskavě panujž ty v říši své!
Když se velebné tvé čelo mračí, Spěchají služebně tu ze zboru tvého Chmury trestu, tvým hněvem ozbrojené: Tesklivě upí země před tebou.
Jasně Radošti vznes korunu svou! Slovanů oltáři a Slávie věrná Ty památko! Pohled tvůj veselý Aj! v duši radosti čilé budí.
Přestali valných kouřit obětí Rodové hostinští; více ni zvučné „Radogosti“ háj svěcený nevolá; Věčně oněmělť y chrám y kněz:
Předce tajemství věrně ti chová Starožitný dub; a do srdce potomkům, Při utichlém slavněji kůru lesů Sýlu věje otců zesnulých.
Díka ti, outlých mého jara snů. Ty dověrný tvorče: plnou k tobě chvátá Duše má radostí: dej, Vznešený, Žíti mi ve stínu svatosti tvé;
Tu z pramenů já čerpati živých Chcy slovanskou sýlu; a skály Olympské Ožijíc roznášeti divně budou Hláholy slovanské líry mé.
Cookies on Poetry Cove