Zas nový lístek v památník si kladu:
Divokým vínem všecek obetkán,
v zátiší lesa, ukryt za parkán,
zámeček tichý jako ptáče v chladu.
A v milodechém květinovém sadu,
jenž cestičkami písku obetkán,
šplounala voda tiše do fontan,
a listí krylo lepých bohyň vnadu.
V zakletí všecko. – Na basénu předním,
tlum ryb se nehnul v horku odpoledním,
i labuť zdřímla v stínu u šeříku.
Jdu dál a myslím, zda to báj, neb sen...
Leč těšil jsem se, že mám v památníku
zakletých zámku obraz princezen.