„Ó pojďte, požehnaní Otce mého,
vy svědci pravdy, krví zbrocení,
ať v laury ruka moje promění
vám hloží bolné čela krvavého!
Vy, jižto z lásky kříže golgotského
jste za mnou tíži nesli znaveni,
v mou náruč spějte, kde se nezpění
zášť lidská vlnou moře zbouřeného!...“
Tak v řady křížů v trýzni děsné muky,
co dravcem trhá blahé žití svazky,
nebeskou hudbou zněly sladké zvuky.
„Té slasti nebe“ – rtové promluvili,
„ó díky, Pane, my již okusili –
Máť nebe v duši ten, kdo trpí z lásky!...“