Báječných světů čarokrásní snové,
o nichž jsem v dětství slýchal tolikrát,
tam kdesi v dáli je prý jasný hrad,
kde každý najde, co zde štěstím zove.
A jeho stěny jsou prý křišťálové,
a nejluznějších kolem květin sad,
jezera, víly – všude tolik vnad,
že člověk rybkou v slastí moři plove...
Já na okamžik toužil jenom zříti
ten hrad, kde štěstí pučí luzný květ –
jeť člověk v touze děckem celé žití.
A hrad ten do hor hledat jsem si zašel...
jak v náruč by mě pojal jiný svět –
já báji z dětství v skutečnosti našel.