Vznešená Velká jedle čtyrstoletá,
královno slavná lesů šumavských,
i tobě tuto lístek z písní mých
ve věnec slávy ruka moje vplétá.
Ó kolik proměn na té tváři světa,
dob utrpení a chvil blažených
odvály vichry kolem skrání tvých,
co tuto stojíš, rukou vichru vsetá.
V hlubinách země pevný kořen zdravý,
k nebesům vrchol čnící za všech změn,
věšteckým hlasem lidu mému praví:
„Tak jak já s láskou k této zemi lněte,
k nebesům zrak váš buď vždy povznesen,
pak přes vše bouře světa nezhynete!“