Ni v desce z kovu, ani ve kamenu
dnes nevyjeví črta zpráchnivělá,
čí jméno v odkaz ruka rozechvělá
tam připojila k věrných druhů jmenu.
Druh za druhem se přihlašoval k věnu,
jež duchu kyne nad popelem těla,
a v davech věrná čeleď Krista spěla
v nesmrtné desky vepsat slávy cenu.
Zamyšlen poutník v líc těch desek hledí.
Hrob vedle hrobu, co tu oko vidí,
jen minulosti stínové již bledí.
Však z těchto stínů jasné slunce svítí
těm, za tmou hrobu kdo zří nové žití,
kde, co zde zasil, znova člověk klidí.