Přelude klamný bujné fantasie,
z paprsků vláken pěvců snové zlatí:
že v ráj se opět jednou lidstvo vrátí,
a v nápis brány „mír“ a „lásku“ vryje.
A teď kde tygr vztekle o mříž bije,
s beránkem schoulen bude spočívati;
druh druhu na vždy usmířenou bratí
v náručí padna, šípy záště skryje.
A básník k písni zladiv svoji lyru,
v olivy stínu sladce bude pěti,
o lásce věčné, věčném lidstva míru...
Leč kdy zrak v líci skutečnosti zbloudí,
mně vzhled ten trpký úsměv na rty loudí.
„Ó šťastné, šťastné poesie děti!“