Les křížů s vrchu zíral v údol stmělý;
ubledlá hrůzou lůny zář se chvěla,
tam mučnů vbitých ozařujíc těla –
tu oběť drahou Kristu Spasiteli.
Postavy temné na vrch hory spěly.
V ta místa děsná, chůze příliš smělá!
Kam noha stoupla, zem se krví rděla
a mrtvolami zářil vrchol celý.
Postavy temné v křížů les se ztrácí
a v stopy mučnů žhoucí rety tisknou,
až slzy v proudu bolem s očí trysknou.
Pak těla sňavše v kment je ovinují,
jak matka robě. – Ví-li ubožáci,
že údům vlastním kříže upravují?!