Tak malá ještě ubožátko byla,
že po matce si mohla zaplakati,
tak útlých údů, že se báli kati,
by se jim proutkem v rukou nezlomila.
Leč v očích reků nezmožených síla,
a proudy vlasů – paprskové zlatí,
a rty se blahem zdály usmívati,
kdy v pospas šelmám v cirku vystoupila.
Lev lačný zařval, až se mříže chvěla,
divákům hrůza do všech údů vjela,
ač přišli bavit divadlem se novým.
A z mříže těsné skočil dravec lítý.
Když však ji uzřel, – k nohoum leh, jak zpitý
tou září vlasů, tělem lilijovým.