Povstaňte ze sna, českých matek děti!
V cizáctva moři rod váš rozptýlen...
vzbuďte se, vstaňte – jasný nastal den,
a s písní jarou skřivan k nebi letí.
Vzkříšení svátek každá chata světí,
lid pouta strhal, v něž byl ujařmen –
tou řečí drahou opět mluvte jen,
které už nikdo nechtěl rozuměti.
Nadarmo vlny v skálu mořskou bijí,
a blesky perou v její pevnou hruď...
jen chabý otrok ve jho skloní šíji.
Jak bašty horstva zemi českou chrání:
tak žulou skály statný rod váš buď,
v cizáctva moři, českém ve rozhraní!