Jsou děje lidstva členy zkrvavělé,
z nichž ruka otců dětem bibli skládá;
kdo otevře a v listech její bádá:
ten bojem nazve žití lidstva celé.
Pro hrstku zlata – dravec ze přítele,
synovou dýkou Caesar k zemi padá,
pro pídi země úskok, lesť i zrada...
meč v krvi stápí, trupy na zem stele.
„Jen výš a výše!“ volá zpitý slávou –
„já hvězdy smetám všemohoucí hlavou – –“
Kdo bez bojů kdy chodil v zlatě, nachu...?
Po hrobech šel jsem – a tam u zdi vrohu,
jsem lebku zřel – a vedle hrstku prachu.