Já uzdu pustil oři fantasii,
spěl šerem věků a zřel o závod,
jak gygantů zde v těchto horách rod
balvany horstva snáší na své šíji.
Jak do pralesů, jež mu obzor kryjí,
si ruky vzmachem volný klestí vchod,
zastaví dlaní rozvodněný brod,
a z tůní jezer sklonivše se pijí.
Já viděl, jak tam ve hvozd zatemnělý,
a veverkou se krčí ve stromech.
Já poznal, proč teď člověk hrůzou žasne,
zře vůkol vše tak velkolepé, krásné –
a mravencem se cítí v horách těch.