Starého hradu šedé zříceniny,
jak hlava kmeta, plna vzpomínek,
tam s výše chlumu mnohý drahný věk,
ponurým okem hledí do krajiny.
Před zrakem postav mihají se stíny, –
za rekem řadou v zbroji kráčí rek
dob dávných, kdy tu mocný Pajerek,
svou paží chránil meze domoviny.
Za chlumem letní slunce zhasínalo,
a zlatohlavem na zdích protkávalo,
z paprsků příze roucho prchavé.
Pod zřiceninou zamyšlen jsem stanul,
a před mým zrakem jasný obraz vzplanul,
jak zlatý kalich v záři krvavé...