Jsme jak ty kmeny bleskem obražené,
jimž z lící zírá dlouhých útrap žal,
v něž vichr duje, praží slunce pal,
jež vlny třísní, zlobou rozpěněné.
Jsme jak ty chatky v horách rozptýlené,
jimž skývu hledať v tvrdé hrudi skal,
v něž nenasytný by je pochoval,
v svém jícnu příval, s hor se rozežene.
Leč bouře stromy v zemi zakoření;
ať z ruky bratra nebo z ruky cizí,
probouzí sílu vždy jen břemen tíže.
Bůh vložil na nás útrap těžké kříže,
a dal nám projít ohněm utrpení,
že z nás chtěl míti jenom zlato ryzí.