Ve výši modravé za dálné hory,
jak nebem andělů bělostné sbory,
vážná líc proroků, hlavinky dětí –
Oblaka letí!
Dívenka, růže květ, oči v ně hrouží,
proč si tak povzdechla, ach co ji souží?
Ptáčetem v dálavu chtěla by spěti –
Oblaka letí!
Oblakům pozdrav svůj matičce dálné,
svěřuje synáček v cizině žalné,
kdy mu jak od kmene uťaté sněti –
Oblaka letí!
Hospodář tázavě k oblakům vzhlíží,
zda-li se bouře, či vlažička blíží –
Bůh lepší hospodář, proč se má chvěti?
Oblaka letí!
Tak nech vždy pohled k vám, poslové Boží,
důvěru, naději v nebesa množí,
jím srdce útěchy svátek ať světí –
Oblaka letí!