Houštinou lesní stezka hadovitá
mě vedla mořem trsů, kamení,
tu v šeru lesa, chodci v znamení,
se hvězdou zářnou vábný předmět kmitá.
Přede mnou stojí jedle věkovitá,
a v obarveném stříšky vroubení,
na kmenu v mechu, větví zeleni,
mě zasklen obraz Matky Boží vítá.
Ó hvězdo jasná, v žití bouřném moři,
k níž povždy zbožný této země lid
pozíral s úctou v radosti i v hoři...
Vítám tě, plesám v tichém lesa klínu,
Ty v boji spásu, v bouři zjednáš klid,
a láskou přístup zjednáš k slunci – Synu.