Šli v těsné řadě, bledí, smrti hrůzy
již lačný jícen vstříc jim otvíraly;
řev lvů diváci vzkřikem udolali:
„Teď bude konec křesťanské té lůzy!“ –
Šli jako k hodům pevným krokem v chůzi,
mužové, ženy... Jenom hošík malý,
kdy matčiny jej v potisk lokty jaly,
chvěl se jak lístek v bouři na haluzi.
„Zachraň svůj život!“ tyran hochu radí
„ať blázni jenom na ty jatky spějí,
lev nelísá se, tlapou nepohladí!“...
„Jen ať si zuby lačný lev tvůj chystá!“ –
děl hoch – „ty myslíš, že se strachem chvěji?
Ó ne! – jen slastí, že již spatřím Krista!“