Podzimní den – a na hřbitůvek malý
jsem v horách zašel. Bloudím po hrobech,
kde vůně květů dusný smrti dech,
a jejich barva mlhou oči kalí.
Jak se tu všickni svorně porovnali,
v tom tvrdém spaní po probdělých dnech! –
Ten těsný prostor – stejný podíl všech,
ať otročili, nebo panovali...
Zde kříž už zlomen, tamo pomník nový,
však i ten času bude pospasem –
kdo pod ním dřímal – po letech kdo poví?...
A po úvahách, tichém rozjímání,
z návštěvy mrtvých, mocným ohlasem,
mně v duši znělo: „Láska – z mrtvých vstání!“