Velebný hymnus dosud v sluchu zní mi,
jak z nekonečna vln dozníval ke mně,
kdy v sledním pásu krok můj stanul země,
nad planinami moře nesmírnými.
Ó moře, moře! světla nádhernými
paprsky mžikem pozlaceno jemně,
tu zas jak mrak, co obzor zakryl temně,
tu stříbro k břehům házíc proudy svými.
Hluboké, tiché, jako lidské hoře,
tu jak když blaho mladé zraky zjasní,
do nekonečna plá tvůj čarojas.
Ký někdy malíř zachytil tvých krás?
Ký pěvec obraz tvůj kdy podal básní? – –
Nesmírné, krásné, divůplné moře!