Ó mučednictví, květe zkrvavělý,
velikou, svatou láskou pěstovaný,
slzavým mořem bolu zalévaný,
ať trůn tě zrodil, nebo žalář stmělý!
Z bran palácových, z mnicha nuzné cely,
s hlav kmetů šedých, s vlasů děcka, panny...
nebeské zory leskem obetkaný
mně z věků šera září zjev tvůj skvělý.
Ó vítej, vítej v červánkovém lemu,
nad drahokamy všechněch diademů
vzácnější květe! – dítě trýzně, bolu...
Žezla i trůny v hrsť se prachu zboří,
leč tebe rány věků neumoří –
ni žárem pouští, ani ledem pólů!