Spíš k modlitbě, než k umělcově chvále,
tu každý stržen, jak by zázrak zřel,
kdo nejslavnější z nesmrtelných děl:
„Snímání s kříže“ – spatří v kathedrále.
Přátelé věrní v úctě neskonalé
líbají hřeby, na nichž Kristus pněl,
a tělo svaté, bledší nad úběl
snášejí s kříže v radosti a žale.
Směs citů, jichž jen lidských schopen duch:
zármutek, láska, naděj, odříkání...
tu v líci přátel Kristových se zračí;
však nejmocnější ozářit vše stačí:
že v loktech jejich odpočívá Bůh,
jenž zemi drží, ku které jej sklání.