Ó dřevo vzácné, svaté dřevo kříže,
všech mučedníků Králem posvěcené,
tvůj zjev se duhou z mrákot věků klene,
a sponou lásky s Bohem lidstvo víže!
Hladové šelmy z brloh těsné mříže,
planoucí výhně, meče nabroušené,
mudrátství šalbou hlavy přesycené...
tě zvrátit chtěly – i sám pekel kníže.
Leč ti, kdož tebe zahladiti vstali,
jen vlastní síly v boji udolali,
zvednuvše rámě, aby prali do tě!
Neb každou ranou, jíž tě zničit chtěli,
jen pevněji tě v skálu zaráželi,
jak oni první kati na Golgotě.