Bludičkou kmitnul, zaplanul v chaloupce světla plamínek, a při něm šedá staruška utkvěla v záři vzpomínek.
Aj mysli peruť daleko ji ladem žití nese zpět... sny rajské kouzlí šedinám vzpomínky v zašlý mládí svět.
Zas v davu dětí blažena: matička hladí vlásky, tvář, jesličky, stromek vánoční... rozlily jizbou světlou zář.
Leč času proud má rychlý běh – Jak růže děva rozvitá, kde jonák Bohem souzený o štědrý večer přemítá.
A za rok za den už to ví; o budoucnosti šťastné sní, po boku chotě blažena dlí první večer vánoční.
Po letech dětí družina jí ráje kouzlí mládí chvil, před stromkem zářným jásajíc, že Ježíšek se narodil.
Ó kolik štědrých večerů proud času schvátil v prohlubeň, až samotna tu zůstala, jak opuštěný, vetchý peň!
Ó kolik jar, co věrný choť, to srdce zlaté v zemi tlí; tři dítky s ním – syn jediný v cizině – Bůh ví, kde as dlí!?
Ustala hlava šedivá spřádati pásmo vzpomínek, a spíná ruce, hříží zrak v lesknavý světla plamínek.
„Ó Bože, dechem lásky tvé, dnes každému dar vypučí, já za jediný prosím jen: bych syna tiskla v náručí!...“
Staruška zmlkla. Vichrů běs v okénko buší, metá sníh, a temnou noční krajinou zní hlahol zvonů půlnočních.
A krajem letí blahá zvěsť, že Spasitel se zrodil dnes v chudičkém chlévě – chudině by vypučely radosť, ples.
Tu na okénko v chaloupce kys pozdní klopot zaznívá – – Oj divů div! – syn toužený v objetí matky spočívá!
Radostné v chrámě „Gloria“ i bídě vrásky zaplaší... Ó ze všech štědrých večerů starušce dnešní nejdražší.
Cookies on Poetry Cove