Na horách, na polích,
napadal první sníh,
všecko se třpytí a bělá;
líbezně, lehýnce
jak dítě v peřince
zadřímla krajina celá.
Po nivách k doubravě,
větříček zdlouhavě
hvízdá a skočnou si vede;
a moje myšlenky,
jak s hochem panenky
letí s ním k lesině šedé.
Vzpomínky v bílý sníh,
jak v mechu polštářích,
sedátko měkké si stelou;
kdy větřík zavěje,
srdce se zachvěje
vzpomínkou zašlých dob skvělou...
A když si zavíří
v borovic šlojíři,
jaro zas vidím tam pláti:
mladičkých ptáků let,
jahodí bílý květ –
zůstaňte snové mi zlatí!
Na horách, na polích,
napadal první sníh,
zima už krajinou kluše...
Tak hruď kdy mrazí svět,
vzpomínkou dětských let
plna jest jara má duše.