Dar skrovničký a maličký
z lesa vám nesu – písničky!
Jak stromů šum a vánků dech
je ke mně dones’ na křídlech;
jak mi je horský potok pěl,
staletý doubec vyprávěl,
jak v tichu lesním samoten
jim naslouchal jsem v slunný den.
Jak slétly v duši rozchvěnou,
tak zní mých citů ozvěnou;
snad chudé, prosté bez ceny, – –
však od srdce, jak cítěny.