Na trůnu caesar v hávu purpurovém,
krvavé plány v hlavě se mu rojí,
v mlčení vážném před ním senat stojí,
zře k bohu svému v dýmu oblakovém.
„Co známo, rcete, o tom bludu novém,
jenž v licoměrný šat se lásky strojí?...“
„„Jsou zrádci, pane! proti trůnu brojí,
an bůh jim králem, jehož zovou Slovem! – –““
„Ha bídná lůza, ve svém pychu smělém!
Rozpalte výhně, dejte brousit meče, –
ať proudy mrzká krev těch zrádců teče!...“
Krev teče proudy: „I v té krvi zráda!“
řve senat, nebo caesar s trůnu padá,
a Slovo žije, co se stalo tělem.