Řev lvů a tygrů opět k sluchu zní mi,
poslední žář se katakomb mně nítí,
v poslední zápas vidím lidstvo jíti,
v němž bratr bratra dáví zuby svými.
Chechtotem ďasů, zpěvy andělskými
„Belial! – Kristus!“ slyším hesla zníti,...
Kdo podlehne pak, kdo má zvítěziti, –
nepoví básník několika rýmy.
Poví, co bylo, co však kdysi bude,
vám nevyjeví jeho slovo chudé,
v čas holubicí vzlétnouc Noemovou.
Ó potěšte se, kdy se vesel vrátí,
že opěval, co zloba nevyvrátí,
a dones těchy snítku olivovou!