Do výše vzletni, písni má,
a skřivánkem si zašvehol,
a všechny strasti, všechen bol,
svěř nebesům, je všecka vzbuď –
ať láskou jich všech okřeje,
ať lásky prší krůpěje,
a blahem kyne lidstva hruď!
Do výše vzletni, písni má...
zde ve tmách nechtěj meškati,
tam slunečko ti pozlatí
svým leskem křídla růžovým; –
zde dole vřava mámivá,
jen s výše záře spásy plá,
všem beznadějí sklíčeným!
Do výše vzletni, písni má...
na úmor stůně širý svět,
a ve tmách noří um i hled,
vždy víc mu mizí pravdy skvost;
ty nad něj vzletni v rajskou dál – –
by věřil, doufal, miloval,
mu dones z ráje letorosť!