Ctím Vás, když k té drahé vlasti české
jako k matce upřímně se znáte,
a jak věrné slavných otců dcery
jazykem vždy jejich mluvíváte, –
duchem, srdcem, mravem, krojem, řečí
že jste Češky, rod Vás všude svědčí.
Plesám s Vámi, kdy se rozplesáte,
a Vám libozvukou mateřštinou
písně české jako perly čisté
zvonkovými hlasy z ňader plynou,
tu má duše s Vámi v jedno splývá,
dcery rodu, který všecek zpívá.
Velebím Vás, když tou řečí drahou
duch Váš zbožný ve svatyni k Bohu
prosbou vroucí, písní: „Pomiluj ny“
jako cherub vzletne nad oblohu,
v říše rajské duch můj s Vámi letí,
sestry Milad, zbožných Ludmil děti!