Jak tyto hory věky věků stojí,
tak skalopevně, český lide můj,
na rodné půdě pevnou nohou stůj –
haj svoje práva, zvyky, mluvu svoji!
Vítězství možno dosíci jen v boji,
z lásky k té matce sobě zbraně kuj,
a za ni v boj se jíti nestrachuj,
nech zuří zášť jak vlny ve příboji.
Té perly važ si, která druhdy byla
v cizáctva moři perlou ztracenou,
a tělem mrtvým, ježto země kryla.
Tu zemi miluj, její nivy, stráně –
tu mučednici, krví zbrocenou,
laur její laurem tvojí vlastní skráně.