V potocích s oblak prudký dešť se leje,
burácí vichr, třtinou chví se peň,
a jak by náhle rozžal pochodeň,
blesk do skal pere, až se země chvěje.
V zoufalém pláči potok se skal spěje,
dnes přebohatou vichřice má žeň,
jak stébla kmeny kácí v prohlubeň
a jejich pláči bezcitně se směje.
Všude to hučí, duní, stená, chrastí,
jak svět by v základech byl otřesen,
a střemhlav letěl zhouby do propasti.
Divadlo děsné, velkolepé, krásné!
Zda nádhernější bude hrůzy den,
až hvězdy spadnou a lesk slunce shasne?!