Jak černé mraky cizáctvo se valí
na žirné nivy českým pohořím;
lesknou se zbraně hvozdů zášeřím
a dusot ořů rozléhá se v dálí.
Bolestnou slzou oči se mi kalí,
kdy v ony doby ducha ponořím,
a zkrvavělé dosud pláně zřím,
na kterých čeští reci umírali.
Kam noha kročí z hrůzyplné doby,
pod zemí zbraně, kosti padlých těl
a zříceniny jen a samé hroby.
Leč i z těch hrobů těcha srdci kyne:
že národ, který tolik vytrpěl,
již v žádné bouři věků nezahyne!