Místečka známá z předešlého léta
já sobě znova našel v mýtině.
Vřes, jahoda – týmž milým vábem zkvétá,
touž písní potok zvoní v dolině.
Touž tváří vážnou stromy na mne hledí,
týmž ohněm horský lesa květ se rdí;
staleté kmeny, vážní starci šedí,
týmž vzdechem ob čas z dum se probudí.
Zde vše tak stejné, z cesty neuhne se,
ať čas v ní květ neb hloží nastele.
Ký poklad vzácný, já jsem poznal v lese;
povaha mužná, tvrdší ocele.