Co to bude, co to bude? –
vítr smutné písně hude;
v neprůhledné mlhy pleny
hlavy lesů zahaleny –
Sýček v černých trosek skrytě
rozplakal se jako dítě;
a dub starý u rybníka,
hořem schýlen, bolně vzlyká.
Suknem k marám na requie
širá nebe báň se skryje;
s hor a lesů na vše strany
krajem smutné zvučí hrany...
Aj to Podzim u mar stojí,
kráse luhů pohřeb strojí;
květům, kde jen který zbývá,
žalné: „De profundis“... zpívá.