Potůček jasné křišťály
vesele metá se skály
a sběhnuv v skalní útesy
volnosti píseň pěje si.
Prahnoucí trs i kapradí
přípitkem čerstvým ochladí
a cudné pocel panence,
na ústa tiskne, pomněnce.
Starému kmenu na tváři
radosti úsměv zazáří,
a vesel přes den celičký
poslouchá jeho písničky.
A vrchol jeho radosti
v tom plesu a v té volnosti:
že pěje horám, dolinám,
i jiné blaží, blažen sám.