Jako chudý eremita
v jeskyni se dešti skrývám,
a kdy v sluji lesní mrazí,
na slunečku údy zhřívám.
A kdy žízní ústa prahnou,
pospíším si ku prameni;
na jahodin, malin trsu
vynajdu si občerstvení.
I kříž starý nám zde k těše,
při čemž bol se k bolu hlásí,
a zas těcha v srdce splývá,
zaletnu-li v zašlé časy.
Mnoho též jak eremita
stlumit umím v ňader skrýši,
a co mysl těší, blaží,
v památník si veršem píši.